Daň je povinná zákonem určená platba do veřejného rozpočtu, která se vyznačuje neúčelovostí a neekvivalentností tzn. ukládá se jako jednostranná povinnost bez nároku plátce na plnění ze strany státu. Daně jsou placené pravidelně v určitých intervalech nebo při určitých okolnostech např. darování nebo dědění.
Daně jsou dnes obvykle placeny v penězích, dříve byly běžné platby v naturáliích či ve formě roboty nebo vojenské služby.
Charakteristika daně
Daň je platbou:
- nedobrovolnou, povinnou, vynutitelnou – placení daní je nařízeno zákonem
- nenávratnou – „zaplacenou daň nelze požadovat zpět“
- neekvivalentní – neexistuje nárok na adekvátní plnění za daň
- neúčelovou – plátce daně nemůže ovlivnit na co budou daně použity
- ve prospěch veřejného rozpočtu
- obvykle opakovanou
[editovat] Účel daní
Důvodem existence daní je nutnost získat prostředky na financování veřejného sektoru – k financování funkcí státu a veřejné správy, jako jsou:
- armáda a vojenská obrana obecně,
- udržování veřejného pořádku, dodržování zákonů, včetně ochrany práv, majetku apod.,
- tvorba a údržba infrastruktury,
- náklady na provoz veřejné správy,
- přerozdělování bohatství
Státy používají daně také k částečnému či úplnému financování některých veřejných služeb, jako například:
- vzdělávání,
- zdravotní péče,
- sociální péče,
- starobní důchody a péče o staré osoby,
- podpora v nezaměstnanosti,
- ochrana přírodního bohatství a životního prostředí,
- veřejná doprava.
Tyto služby mohou být z daní financovány buď úplně, nebo mohou daně pouze doplňovat individuální pojištění či spoření, které jsou však někdy nařízeny zákonem (tehdy do jisté míry tvoří další formu zdanění).
Státy prostřednictvím změn parametrů daňového systému mohou ovlivňovat několik cílů:
- Přerozdělování bohatství mezi různě bohatými vrstvami obyvatelstva – kdysi byly vyšší vrstvy podporovány daněmi uvalenými na vrstvy nižší (viz například desátek), v moderní společnosti naopak stát zdaňuje pracující a podnikající, aby mohl vykonávat své funkce a politiku (například pomáhat sociálně slabým, tělesně postiženým, občanům v důchodovém věku apod.)
- Ovlivňování chodu makroekonomiky – takové metody se označují jako fiskální politika.
- Ovlivňování spotřeby různého zboží a služeb.
- Prostřednictvím daní stát mění výhodnost některých činností – některé zatěžuje a naopak jiné podporuje subvencemi.
Míra používání těchto nástrojů se v různých státech liší, nejvyšší je typicky v socialistických státech.
[editovat] Výše daní
Daně jsou nejčastěji určeny jako nějaký podíl (v procentech) základní hodnoty, označované jako daňový základ, kterou může (podle typu daně) být cena zboží, příjmy (mzda, zisk), velikost majetku apod. Alternativně může být velikost daně určena buď zcela pevně, nebo vypočítána jiným způsobem (příkladem je spotřební daň na alkohol, jejíž výše je v Česku odvozena od množství čistého alkoholu, nikoli z ceny).
[editovat] Progresivní, regresivní a rovné zdanění
Daňový systém může být buď lineární (též konstantní; procentuální sazba daně je pro všechny plátce stejná, výše daně je tedy přímo úměrná výši daňového základu), nebo progresivní (čím vyšší je daňový základ, tím vyšší je procentuální sazba), nebo regresivní (s rostoucím daňovým základem procentuální sazba klesá).
Zvláště u daně z příjmů se objevuje termín rovná daň, který označuje nejen systém lineárních daní, ale především také systém odstraňující všechny výjimky a úlevy při stanovování konečných odvodů. To snižuje náklady na administraci, čímž je možné snížit sazbu daně.
Daň. (22. 02. 2008). Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Získáno 13:34, 21. 03. 2008 z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?….
